Pamětní deska - 43vpr

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Pamětní deska

KLUB VÝSADKOVÝCH VETERÁNŮ

Československý vlastenec ruského původu není zapomenut

K prvním obětem nastupujícího komunismu v naší zemi patřili již na samém konci druhé světové války protibolševičtí emigranti ruské a ukrajinské národnosti, kteří svůj nový domov nalezli v předválečném Československu. Patřil mezi ně i generál Sergej Nikolajevič Vojcechovský. Jeho tragický osud připomíná pamětní deska, umístěná v květnu letošního roku na budově školy v Konviktské ulici v Praze.

Původní záměr kladenské historičky Gabriely Havlůjové bylo umístit desku na budovu s číslem 5 v Praze tam, kde za první republiky sídlilo zemské vojenské velitelství. Zde byl totiž téhož dne v roce 1945 generál a československý občan Sergej Vojcechovský zatčen příslušníky speciálních oddílů sovětské kontrarozvědky SMERŠ a následně odvlečen do Sovětského svazu.

Pamětní deska je však na sousedním domě, tedy v čísle 4. Italský majitel hotelu, který nyní sídlí v budově někdejšího velitelství československé armády, s umístěním desky na svém objektu ani po několikaměsíčním vyjednávání nesouhlasil. Naštěstí na pomoc přispěchal ředitel sousední Střední průmyslové školy a s umístěním připomínky na statečného vojáka ruského původu, který šest let po svém zatčení zemřel v koncentračním táboře na Sibiři, ochotně souhlasil. Pan ředitel byl podle vyjádření Havlůjové vstřícný. Zřejmě sehrál roli i jeho pozitivní vztah k hrdinům z doby první a druhé světové války. Jak se ukázalo, jeho dědeček byl bojovníkem v Karpatsko-dukelské operaci. Slavnostního odhalení se zúčastnil také příbuzný generála Vojcechovském pan Sergej Tilly a dále rodina generála Sčepichina, která je s Vojcechovským rovněž v příbuzenském vztahu.

Sergej Nikolajevič Vojcechovský Narodil se v roce 1883 v běloruskuském Vitebsku. První světové války se účastnil jako carský důstojník a získal řadu vyznamenání. Posléze bojoval v československých legiích proti bolševické Rudé armádě. V roce 1921 odešel do Československa, kde získal pozici armádního generála a stal se zemským velitelem. V době mnichovské krize zastával jednoznačně názor, že by se naše armáda měla postavit proti kapitulaci, a byl pak penzionován. Za protektorátu působil Vojcechovský v odbojové organizaci Obrana národa. Již 12. května 1945 byl zatčen příslušníky sovětské NKVD a odvlečen do SSSR, odkud se nikdy nevrátil. Podle dostupných informací zemřel 7. dubna 1951 v sibiřském koncentračním táboře Ozerlag.

V loňském roce absolvovala Gabriela Havlůjová na vlastní náklady cestu do sibiřského Tajšetu v Irkutské oblasti, od kterého je to již jen několik kilometrů do prostoru, kde býval pracovní tábor s názvem Ozerlag, kde je v neoznačeném hrobě Vojcechovský pohřben. Na místo dovezla Havlůjová společně s předsedou Československé obce legionářské-Horácko Radimem Chrástem a členem KVV gen. Klemeše Chrudim, pamětní desku Sergeje Vojcechovského. Její umístění mělo v Tajšetu pozitivní ohlas, zejména mezi studenty a učiteli. Ti projevili rovněž zájem o besedu o této významné osobnosti československých dějin. Opakem bylo oficiální jednání místních politických představitelů, kteří například pomník obětem tzv. ledového pochodu, tj. Bělogvardějcům, kterým Vojcechovský velel, již několik let odmítají.



95. narozeniny gen. J. Klemeše

31.1.2017 oslavil náš čestný člen generálporučík Jaroslav Klemeš, nositel řádu Bílého Iva 95. narozeniny. Na tuto oslavu byl pozván i předseda našeho klubu Jaromír Čermák. Měl možnost se osobně setkat i s ministrem obrany a pohovořit s ním. Předal mu Bavorský řád, který pro něj zajistil náš člen I. Dubec. Bylo fajn, že mohl presentovat náš klub. Za město Chrudim se zúčastnil i starosta Mgr. P. Řezníček i bývalý velitel 43. vpr. Ing. Z. Kolář.


12.1.2017 obdržel člen našeho klubu Slavoj Junek medaili Za zásluhy od Svazu letců České republiky. Gratulujeme.

Dne 11.11.2016 převzal Radim Chrást, člen našeho klubu, z rukou ministra obrany Záslužný kříž 3. stupně.
Gratulujeme.


UPŘÍMNÁ GRATULACE

Člen našeho klubu M. Hána obdržel vyznamenání blahopřejeme.


Prezidium Veterána Policie České republiky na svém jednání dne 7.června 2016 rozhodlo udělit VYZNAMENÁNÍ VETERÁNA POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY III. stupně Miroslavu HÁNOVI za dlouhodobou a aktivní pomoc ve prospěch Veterána Policie České republiky.  Vyznamenání bylo předáno při příležitosti setkání Veteránů PČR pardubického kraje na akci Retro městečko Pardubice dne 1.10. 2016. Vyznamenání předával viceprezident VP PČR pan  Kouba František  a koordinátor pardubického kraje pan Charamza Jaromír.  V pardubickém kraji bylo toto vysoké vyznamenání uděleno prvnímu Veteránu PČR pod evidenčním číslem 017  včetně dekretu podepsaným prezidentem VP PČR  Judr. Jaroslavem Zemanem.

Člen našeho klubu obdržel vyznamenání blahopřejeme.


Prezidium Veterána Policie České republiky na svém jednání dne 7.června 2016 rozhodlo udělit  VYZNAMENÁNÍ  VETERÁNA  POLICIE  ČESKÉ  REPUBLIKY  III. stupně Miroslavu HÁNOVI za dlouhodobou a aktivní pomoc ve prospěch Veterána Policie České republiky. Vyznamenání bylo předáno při příležitosti setkání Veteránů PČR pardubického kraje na akci Retro městečko Pardubice dne 1.10. 2016. Vyznamenání předával viceprezident VP PČR pan Kouba František a koordinátor pardubického kraje pan Charamza Jaromír. V pardubickém kraji bylo toto vysoké vyznamenání uděleno prvnímu Veteránu PČR pod evidenčním číslem 017  včetně dekretu podepsaným prezidentem VP PČR  Judr. Jaroslavem Zemanem.


Dne 10.9.2016 proběhlo v rakouském městě Eisenstadt, hlavním městě spolkové země Burgenland, důstojné mezinárodní setkání členů starobylého rytířského řádu „Ferdinandus orden 1561“. Tento řád má ve svém poslání podporu rodin příslušníků ozbrojených bezpečnostních sborů, hasičů a záchranářů, kteří v souvislosti se službou veřejnosti utrpěli zranění, vážně onemocněli, nebo ve službě zemřeli. Vedle této činnosti se řád zaměřuje na pomoc potřebným a slabým, za což jsou jeho představitelé opakovaně oceňování nejvyššími rakouskými a zahraničními státními vyznamenáními.   
Cílem setkání byla oslava 455. výročí založení řádu (9.9.1561), zhodnocení stávající činnosti a stanovení nových cílů v souvislosti s aktuální situací v Evropě. Mezi čestnými hosty nechyběli představitelé spolkové země Burgenland, zástupci rakouského parlamentu a vysocí hodnostáři nejstarších rytířských řádů. Řád má mezinárodní působnost a jedním z jeho rytířů je i člen KVV Chrudim, Ivan Dubec, který byl dekorován řádovým bronzovým záslužným křížem.


Uznání od členů klubu pro dva aktivní členy - Emila Bulavčáka - 76 roků a Zdeňka Rohlíka - 85 roků.

 

28.1.2016 oslavil čestný člen našeho klubu, generálporučík Jaroslav Klemeš na Klubu výsadkářů v Chrudimi své 94. narozeniny.

 

Dne 10.10. 2015 obdržel předseda Klubu výsadkových veteránů Chrudim Ing. Jaromír Čermák plk.vv. v  sídle sekce Evropské únie pro lidská práva v boji proti terorizmu v  Praze  pamětní medaili,  kterou mu předal osobně  předseda sekce PhDr Martin Herzán.


Výsadkáři a legionáři na své veterány nezapomínají


První květnový den navštívili zástupc
i Klubu výsadkových veteránů, Československé obce legionářské a Muzea Podkrkonoší v Trutnově veterána naší východní zahraniční armády, plk. Jana Plovajka. Třiadevadesátiletý rodák z Podkarpatské Rusy, občan ČSR, odešel v říjnu 1939 s mnohými dalšími do SSSR, aby mohl se zbraní v ruce bojovat proti fašistům. Byl zadržen sovětskou pohraniční hlídkou a jako drtivá většina ostatních byl za ilegální překročení hranic odsouzen ke 3 letům nucených prací. Ty si odpykal v drsných arktických podmínkách, v táboře nucených prací v Norislku, za polárním kruhem. Zde probíhala náročná těžba vzácných kovů, za extrémních teplot až -40°C , i   60°C.
Jan Plovajko byl mezi prvními Čechoslováky, kteří se v rámci formování čs. zahraniční jednotky v SSSR hlásili jako dobrovolníci. Svou válečnou cestu nastoupil v Buzuluku a postupně jako dělostřelec prošel se Svobodovci tvrdými boji o Kyjev a Duklu až došel do Prahy. V rámci svého působení u 1. Československého armádního sboru prošel krátce i 2. Paradesantní brigádou, která se formovala v Jefremově. Přestože si vydobyl respekt a válečná ocenění jako dělostřelec, na své krátké angažmá u výsadkářů je pan plukovník náležitě hrdý. Jak před námi zavzpomínal, nadrilovaný boj muže proti muži nezapomněl a využil ho v kritické situaci i po válce. Jako mnoha jeho kamarádům, ani jemu se nevyhnulo perzekuování v 50.tých letech, kdy byl nedůstojně propuštěn z armády.
Pan plk. Jan Plovajko je od roku 1989 aktivní ve Vojenském sdružení rehabilitovaných, Československé obci legionářské a Českém svazu bojovníků za svobodu. Je nositelem řady československých i zahraničních válečných vyznamenání, včetně čs. válečného kříže 1939, čs. medaile za chrabrost, polského válečného kříže, medaile Žukova a dalších. V roce 2010 obdržel z rukou prezidenta republiky Řád Bílého lva.
Dnes žije pan plk. Jan Plovajko se svou velmi příjemnou chotí v Trutnově. Zde také u nich doma došlo ke slavnostnímu předání pamětní medaile k 70. výročí založení 2. Paradesantní brigády v SSSR. Současně také pan plukovník převzal věrnou kopii paraodznaku tohoto výsadkového útvaru naší zahraniční armády na východě. O tom, že si obou ocenění považuje, svědčí i fakt, že na fotografování doplnil oba odznaky i svým Řádem Bílého lva. Celé setkání proběhlo ve velmi příjemném duchu a v rodinné atmosféře. Pan plukovník je přes svůj úctyhodný věk 93 let velmi vitální a stále beseduje se studenty i dospělými posluchači o svých válečných zážitcích. Přesto jsme se právě s ohledem na jeho požehnaný věk rozhodli nečekat s oceněním na významná výročí. Každým dnem nám tito hrdinové nenávratně odchází a tak není nač čekat. Ostatně dlužíme my jim, ne opačně, výsadkáři a legionáři na své veterány nezapomínají.


za Klub výsadkových veteránů Chrudim Ivan Dubec
za ĆSOL jednota Hradec Králové Radek Vorel
za Muzeum Podkrkonoší v Trutnově Ondřej Vašata





Rozloučení s plukovníkem v.z. Henrichem Poradou.

Dne 16. května 2014 jsme se rozloučili v Ústí nad Labem s dlouholetým členem našeho klubu, plukovníkem v.z. Henrichem Poradou. Přesto, že měl do Chrudimi daleko, tak pokud mu to jeho zdraví dovolilo zúčastňoval se téměř všech akci klubu. Byl velkým přítelem generála Klemeše a ještě v lednu 2014 se zúčastnil v Chrudimi oslavy jeho 91. narozenin. Bude nám chybět jeho milý úsměv a tichý hlas.

Čest jeho památce.

 

Ze vzpomínek paní Míly Fialkové na desant CALCIUM

Z originálu dopisu zaslaného v listopadu 2001 pí Fialkovou (91. roků) KVV Chrudim)

Desant Calcium byl výsadek čsl. armády ve dnech 3.- 4. dubna do katastru Čejkovice, tehdejší okr.  Nasavrky.
Po ztrátě kontaktu s domovem v r. 1943 uvažovalo MNO čsl. emigrační londýnské vlády o náhradě z řad zahraniční armády o druhé vlně výsadků. Dobrovolníci z řad ČSR zahraniční armády museli projít zvláště náročným výcvikem za pomoci SOE (special. operative exekutive).
Do výsadku CALCIUM byli zařazení 4 muži: Velitel, npor. JUDr. Jar. Odstrčil, nar. 16.11.1912 v Brníčku - padl 23.6.1944 u Netína, ppor. Josef Gemrod, nar. r.1912, zemřel 12.8.1955 , Ostrava, ppor. Frant. Široký nar. 1912, zemřel v r. 1976, Jihlava, ppor. Karel Niemczyk, nar. v r. 1914, nyní žije v Austrálii. Pro přispění k bezpečností ve vlasti dostali dvě adresy od ministra Laušmana. Ty byly bohužel neúspěšné. Úkolem desantu bylo udržovat spojení s vládou, být nápomocní domácímu odboji, opatřovati zprávy rázu vojenského i ze sféry hospodářské v okupované vlasti. Byli vybaveni spoj. aparátem, kódem, a šifrovacím klíčem, náhradními krystaly a krátkou zbrani. Přemístěni byli do Itálie (Bari), odkud byli dopraveni letounem nad území vlasti. Přes nepříznivé okolnosti - 2x návrat pro nepřízeň počasí, pak ztráty jednoho vaku s vysílačkou, odmítnutí na obou obdržených adresách i ztrátu velitele při přepadu gestapem, přeci jen došli do určených míst. Vykorespondovali mnoho spojů pro domácí odboj, pro nalezenou skupinu WOLFRAM í Zpravodajskou brigádu pražskou.
Odvysílali mnoho zpráv vojenského rázu, označili zrádce z řad vojáků, zapojení do Rady odboru (RO), památkového úřadu, ustavení Národní rady české i některé pokyny pro příjem letounů s materiálem. Vše pro Radu třI. Spojení se navazovalo na VRÚ - voj. rad. ústřednu.
Pro vlastní přežití a možnost dokončení uloženého úkolu napomáhali členové domácího odboje býv. okr. nasavrckého, kteří oživili činnost po 1.5.1944 v oddíle KALINA (skupiny gen. Svatoš). Zajistili 23 adres pro poskytnutí míst (bytů) k vysílání, postavili hlídky a stráže na potřebnou dobu při vysílání, pečovali o členy desantu, kteří nikdy neopomíjeli ostražitost a přísnou konspiraci, osobní skromnost a ohleduplnost vůči domácímu obyvatelstvu. Tito je všestranné zásobovali potravinami, obuví a šatstvem, léky i obyčejnou hygienou. Krycí jména VELKÝ ALOIS, ALOIS a MALÝ ALOIS byla oslovením až do konečných dnů války. "Chlapci"  Aloisové byli také všude obklopeni přátelským přijetím, ba i láskou, která se udržela ve většině rodin po celá desetiletí. V Psotnově, Javorném, Rohozné, Nasavrkách a jinde byli jako příbuzní. Zvláště tam, kde si vyléčili svá horečnatá onemocnění, zápal plic či infekci, kašle a vyčerpanost.
Poněvadž na ně byl s gestapem nasazen celý oddíl Wehrmachtu, střídali pobyty neustále, prošli křížem krážem celý náš soudní okres a zaskočili i do chotěbořského. Z Běstviny i do čáslavského a opět se vraceli. Když byli zachyceni např. v Libkově, hlídka uslyšela i letoun, okamžitě přerušili vysílání, opustili dům, a staré ženy hodily vysílačku do spíže pod podlážku a už obcí projíždělo vozidlo s goniometr. zařízením.
Historik brněnského moravs. muzea Dr. Brečka zpracoval scénář pro brněnskou televizi a za režie Mgr. Hvíždi tato natočila celou historii o působení této paradesantní skupiny pod titulem "Stínoví vojáci". Film je velmi zdařilí; je svědkem doby veliké na charaktery v době válečné a je pokladem v dědictví' mladé generaci. Z Austrálie přijel k natočení i radista Karel Niemczyk. Byl všude s poctami očekáván a byl dojat láskou všech, kteří přijeli za ním. Poděkoval jim dopisem, jehož kopii připojují.
(Paní Míla Fialková, která byla čestnou členkou našeho klubu zemřela v březnu 2008 ve věku 97 let).

Z kopie dopisu zaslaného z Austrálie Karlem Niemczykem - radistou výsadku CALCIUM; pí Fiálkové v r. 2001

Přijetí v Nasavrkách bylo úžasné s tolika potomky vzácných spolubojovníků, lidí nejenom z okolí Nasavrk, ale také z Luže. Víte, milá Milo, já jsem vždy tvrdil, že Nasavrcko bylo snad nejvýznamnější místo v Protektorátě co se týče oddanosti vlasti a snad nejhlavnější místo odporu proti Němcům v celém tehdejším Protektorátě. Prosím Vás, poděkujte za mne panu starostovi Nasavrk za velmi milé přijetí a taktéž mé díky všem milým lidem, které jsem měl čest vidět po 50 letech. Můj dík můžete uveřejnit v chrudimských novinách
.
(Karel Niemczyk zemřel v Austrálii v roce 2006 ve věku 94 let).


Tragédie výsadkářů u Stéblové

Odhalení pomníku v roce 1967 i současnou podobu a nově instalované pomníčky s ústředním kamenem v chrudimských kasárnách.

 

V 1967 Jaroslav Šulce
       nešťastná událost

V 1980 František Semela
       nešťastná událost

V Tragédie výsadkářů u Stéblové
       nešťastná událost

V 2011 Vladislav Musílek
       vzpomínka na kamaráda
       smuteční řeč

 
TOPlist
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky